Den, kdy mě objal Eddie Berg.

23. září 2015 v 13:34 | Barbora |  events


KONEČNĚ! Konečně si na svém comusímudělatnežzemřu listu můžu odškrtnou koncert kapely IMMINENCE!
Minulý týden jsem se konečně dočkala a vyrazila s Térou do Prahy, kde se ten den konal koncert téhle švédské kapely. Ani si netroufnu typovat, jak dlouho už tuhle kapelu posloucháme, asi to bude kolem roku. No, nicméně do Prahy jsme dorazily poměrně brzo, takže jsme se rozhodly, že už konečně navštívíme ten boží sekáč na Vltavský! JENŽE! My a naše gpsky a náš orientační smysl...po chvíli, když jsme zjistily, že ulice, v které se má obchod nacházet, se táhne snad přes celou Prahu, jsem začala být otravná a vzdala to.
Druhým bodem našeho výletu bylo Rekomando. Víte, ten boží obchod z vinylama, kde dělá Banán. No, Banána jsme nepotkaly, zato jsme u Rekomanda (které jsme našly, výborně Terko) potkaly Popelku. Takovej ten kluk s pončem...no, to je fuk. Utratily jsme tam všechny svoje peníze...ale vinyly jsou přece důležitý, takže ani v nejmenším nemáme žádné výčitky!! :)
Pak nám zbývaly asi dvě hodiny do začátku koncertu. (a já si pořád myslela, že jenom jedna) Takže když jsme si tak vzpoměly, jak špatnej je náš orientační smysl, rozhodly jsme se, že radši už pojedeme hledat ten klub, kde se měl koncert konat. No, asi půl hodiny (nejspíš víc) jsme chodily pořád v kruzích. Nakonec jsme to ale konečně našly a začly nenápadně zjišťovat, jestli tam někde náááhodou neuvidíme kluky. Potkali jsme ale jenom jejich dodávku a Eddieho mikinu.
Protože jsme měly ještě fakt dost času, zašly jsme si kousek od toho klubu na pivo. Jestli tohle čte ten číšník z Repeta, věř, že jsem se do tebe zamilovala! No a co myslíte, že následovalo. Jo, zase jsme hledaly ten klub....
No, každopádně jsme ho včas našly a konečně šly dovnitř. Jako prvního z kapely jsme potkaly Haralda a Petera. (který nás objal, neznám lepší pocit!!) Dohrávala první kapela a my s Térou jsme měli více méně vydařenej večer. No, to jsme si v tu dobu ale jenom myslely...
Po první kapele jsme šli chvíli ven, protože vevnitř bylo neuvěřitelné horko! V tu dobu jsem zaregistrovala asi milion nepřijatých hovorů. To už mi bylo jasný, že se něco děje..nakonec jsme se s Térou dozvěděly, že sestřenice, u které jsme měly spát, ztratila klíče a potřebuje, aby jsme přijely a klíče jí předaly, aby se měla jak dostat domů. Tak rychle jsem v životě neběžela! Měli jsme to sice cca čtvrt hoďky od klubu ale...známe se. Pak teda až na to, že jsme ten klub pak zase tak půl hodiny hledaly, dopadlo všechno skvěle a my přišly jen o druhou kapelu!
Další se teda připravovaly Griever a my tu chvílku věnovaly kupováním merche, u kterého byl člověk, kterého tu musím taky určitě zmínit. Jmenuje se Dario a je boží!♥... Jinak opět jsme teda utratily všechny svoje peníze, ale opět za hodně důležité věci...
Kapela Griever byla skvělá! Sice jsem nepoznala ani jednu písničku ale tak....No a pak přišla konečně už řada na kapelu IMMINENCE!!!! Opravdu jeden z nejsilnějších zážitků v mém životě! Až na jednu novou písničku, jsem všechny, které hráli znala. U Snakes&Ledders jsem to už nevydržela a během Eddieho mluvení jsem se rozbrečela :D ...V ten moment to prostě asi jinak nešlo. Co mě pak ale rozbrečelo snad ještě víc bylo, že ke mě Eddie v tu chvíli přišel a objal mě!!! Já toho kluka prostě miluju! (a potom mi ještě jeden kluk podával kapesník...ani jsem se mu radši nedívala do obličeje, bylo mi totiž na jednu stranu dost trapně :D ...) No, koncert utekl jako voda a já jsem si z něj odnesla vykloubený koleno, rozteklej obličej, cizí kapesník, Eddieho pot, ale hlavně nezapomenutelný zážitek! (to koleno už mám v pohodě!)

Po koncertě jsme tak ještě chvilku kecaly s klukama (já toho teda moc nenamluvila, protože jsem se asi pořád vzpamatovávala z toho, že stojí přede mnou..). Na konci večera nám Eddie přinesl papír, na kterém bylo ve zkratce napsáno, že si nás moc váží a že děkuje, že jsme přišly♥ No, to mě už dostalo úplně..Kluci byli asi přesně takoví, jak jsem si je představovala. Jsou to strašně zajímaví lidi a jsem strašně ráda, že jsem je mohla konečně poznat!
Všechny fotky jsem fotila na GOPRO HERO, ke kterému si kupuji příslušentví ze stránky
POSTOVNEZDARMA.CZ (konkrétně TADY)

Cesta domů teda už nebyla tak úspěšná jako celý večer. Asi o dvě minuty nám ujelo poslední metro a a nejbližší spoj domů měl ject až asi v půl čtvrté ráno..(My jsme z klubu odcházely snad nějak kolem dvanácté) Takže jsme se rozhodly nastoupit do tramvaje, která jela aspoň tím směrem a měla končit v zastávce, která měla být údajně jeden kilometr od ulice, kam jsme se chtěli dostat. Terka neměla na mobilu baterku už vůbec a u mě to taky nebyla žádná sláva. A moje gpska jako taky žádná sláva..nakonec jsme ten 'jeden kilometr' šly asi tak hodinu, ale naštěstí jsme všechno v pohodě našly a kolem třetí šly konečně spát...

Odkazy:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama